Pokračujeme v naší mini sérii reportáží o aktivních lidech ze Stráže, kterým bychom tímto článkem chtěli poděkovat za pomoc v dnešní nelehké době.
Jako druhého hosta jsme vyzpovídali maminku, manželku, zastupitelku, radní Stráže a mladou ženu se srdcem na správném místě a tou je Michaela Mašatová, která před mateřskou dovolenou pracovala jako vedoucí pečovatelského domu ve Stráži pod Ralskem. Vše se v dnešní době točí kolem roušek, ale v tomto příběhu jde o něco víc.
Jak všichni vidíme prochází naše obec těžkou zkouškou, jako celá republika. Vzhledem k tomu, že jste zastupitelka a radní Stráže, tak jedna otázka na připravenost obce na pandemii. Prozatím díky bohu je vše v rovině předběžných opatření, protože jsme bez pozitivního nálezu. Vaše hlavní priority ochrany a kde můžeme ještě zlepšit připravenost?
Přesně tak, naštěstí se řeší předběžná opatření, ochrana, prevence, což je moc důležité. Jsem moc ráda, že jsme jako město měli velmi zavčasu zřízenou pomoc pro seniory, která je do dnešního dne využívaná. Myslím si, že vedení města na situaci ihned reagovalo, snaží se shánět veškeré možné dostupné ochranné prostředky, zajistit dezinfekci, roušky atd. Situace není snadná nikde, vše se řeší z hodiny na hodinu, nelze předvídat, co bude k dispozici, ale jako občan, zastupitel a radní mám pocit, že se dělá maximum pro to, abychom měli vše potřebné zajištěné a dostupné. Bohužel nejde mít hned všechno pro všechny. Ve veřejných prostorech města probíhá již několikátá celoplošná dezinfekce, dezinfekce je rozvážena nejrizikovější skupině seniorů, roznášena lékařům, do obchodů, roušky jsou vydávány zdarma nebo distribuovány do schránek. Prioritou je mít zajištěné fungující zdravotnictví, celý záchranný systém… nelze zapomínat na pečovatelky, pracovníky v sociálních službách, prodavačky, uklízečky… Riziková skupina seniorů je upozorňována, aby co nejvíce omezila pobyt v prostředí mimo domácnost. Zda bylo město dobře připraveno, budeme hodnotit pravděpodobně až postupem času. Za sebe mám pocit, že se dělá maximum. Pokud mají občané jakékoliv náměty, nápady, připomínky – vše je vítáno.
Kdy jste se rozhodla, že začnete šít roušky?
První roušky jsem začala šít v neděli 15. 3. 2020. V pondělí, když jsem si roušku nasadila v obchodě, připadala jsem si jako „exot“. Od úterý 17. 3., kdy hejtman Libereckého kraje Martin Půta nařídil zákaz vstupu do veřejných prostor bez ochranných prostředků dýchacích cest, se strhla doslova lavina s žádostmi o ušití. Nejprve jsem šila pro rodinu, přátelé a známé. V tu dobu jsem si myslela, že našiji několik kusů roušek a bude vystaráno. Opak byl pravdou a z naší kuchyně se stal šicí ráj. Začal celodenní a celovečerní maraton. Bez obrovské pomoci rodiny by to samozřejmě nešlo, manžel vařil, stříhal, navlékal, pomáhal s testováním střihů, překresloval atd. Do procesu šití byla vtažena doslova celá rodina, tímto jim moc děkuji za pomoc a podporu.
Uměla jste šít na stroji už dříve nebo jste samouk a vše probíhalo ve víru událostí?
K šicímu stroji jsem jako naprostý laik poprvé usedla před rokem, kdy jsem si chtěla pro své holčičky našít originální věci dle svých představ. Šití mě začalo moc bavit a dnes si zmáknu ušít i nějaké kousky pro sebe. Jsem naprostý samouk. Střihy na roušky se ladily během několika dnů. Teď jsem schopna ušít několik druhů roušek. Na úřad pro naše občany dodáváme se sousedkou Markétou Kuhnovou (i z její domácnosti se v posledních 3 týdnech stala šicí dílna) klasické dvojité bavlněné roušky 20×20 cm s kapsou na filtr, kapesníček apod. Výroba jedné roušky trvá cca 7 minut. Dále šiju roušky na gumičky, různě tvarované, s různými motivy – hlavně pro děti jsem se snažila našívat tak, aby se jim rouška líbila a její nošení braly jako radost. Tyto roušky jsou na šití náročnější a výroba jedné trvá cca 25 minut.
Kolik jste do teď ušila roušek ?
Přesné číslo neznám, některé „odcházely“ do světa sotva „odpadly“ od stroje. Číslo se pohybuje v řádech stovek.
Jak řešíte materiál na výrobu?
Nejprve jsem sáhla do své „syslírny“, ale materiál začal díky obrovské poptávce brzy docházet. Oslovila jsem rodinu, známé, ženy ve skupině strážských maminek atd. Během krátké chvíle jsme získaly mnoho látek, povlečení, prostěradel, nití, tkalounů, gumiček atd. Tímto všem dobrým duším moc děkuji, sešlo se toho opravdu hodně. Další materiál nám poskytla paní Altnerová, která také ve velkém množství našívá roušky a lidé jí nanosili mnoho látek. Vláda povolila otevřít galanterie, ale něco sehnat byl nadlidský úkon. Tkalouny byly vydávány na příděl 10 metrů na osobu (na výrobu jedné roušky potřebujeme 140 cm), gumičky nesehnatelné. Látek bylo dost, ale tkalouny docházely a sehnat nové bylo pro nás nemožné. Naštěstí nás v této situaci zachránil pan starosta, který sehnal tkalouny, kloboukové gumičky a ribbony. Tímto velice děkujeme, výroba se nemusela zastavit a šilo se dál.
Víme, že to není jediná vaše pomoc v těchto nelehkých časech, protože zajišťujete i telefonní linku v programu pro strážské seniory s Luckou Suchardovou. Co nejčastěji řešíte se seniory?
Na úvod této otázky bych chtěla moc poděkovat Patrikovi Želechovskému, který přišel s návrhy na pomoc. V neděli 15. 3. se někteří zastupitelé sešli v kanceláři pana starosty a řešilo se, jakou pomoc může město nabídnout. Výsledkem bylo zřízení telefonní linky pomoci pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Leták s nabídkou na zajištění nákupů, pochůzek, venčení psů atd. byl hned v pondělí distribuován do schránek strážských občanů. Patrik a tým dobrovolníků z Järgen family zajišťuje potřebnou pomoc. Pokud situace dovolí, zvládneme s Luckou Suchardovou nákupy zajistit my, roznášíme roušky… Všem zapojeným patří velké poděkování. Dále si dovolím poděkovat všem, kteří nabízeli pomoc, venčení psů… je Vás moc, nebudu jmenovat, ale nikdy nikomu tuto dobrosrdečnost nezapomenu a velice si toho vážím.
Největší poptávka je po rouškách, buď volají přímo senioři nebo jejich rodinní příslušníci. Roušky dáváme po 2 kusech na občana do obálky a vhazujeme přímo do schránky. Dále je občasný zájem o nákupy, vyzvednutí léků… Lidé volají a chtějí vědět např. telefonní čísla na lékaře, na poštu, prosí o prodloužení zásilek uložených na poště atd. Volala i lékařka a prosila o doručení antibiotik pro svou pacientku. Služba funguje, zájem je.
Protože se blíží Velikonoce a letos budou trošku netradiční. Jak je budete slavit a nějaký nápad třeba na online koledování?
Já mám v posledních letech spíše pocit, že tradice zejména ve městech upadá, koledníků je pomálu. Nápad na online koledování je super, kdo mi napíše hezkou koledu např. do messengeru, dostane roušku 😊. Každoročně jsme o velikonočních svátcích očekávali návštěvu našich dlouholetých přátel ze Slovenska, ke které letos bohužel nedojde, to mě mrzí.
Najdete na této krizi něco pozitivního?
Já se vždy snažím hledat spíše to pozitivní a takto nahlížím i na tuto krizi. Vlna solidarity je neskutečná, jak jsem již zmiňovala, moc si každé pomoci, nabídky, nápadu vážím a slova díků jsou málo.
Dovolím si jednu příhodu: Markétě jednoho dne díky náročnému několikadennímu šití vypověděl stroj službu, ráno jsme volaly s.o.s na všechny možné strany se žádostí o zapůjčení stroje. Během krátké chvíle přišlo hned několik nabídek na zapůjčení. Jako první situaci zachraňoval pan starosta půjčením stroje. Ještě to odpoledne přijel k Markétě poslanec za Liberecký kraj pan Tomáš Martínek a darem jí věnoval nový šicí stroj. Krásné gesto – děkujeme.
Dále děkuji za všechny milé zprávy, fotografie v rouškách, za donesený materiál… Jelikož šijeme zdarma, mnoho z Vás jako poděkování nosí čokolády, bonboniéry, víno (i tento pohon je ke stroji někdy potřeba 😊). V neposlední řadě děkuji všem dalším švadlenkám, které také našívají a poskytují roušky potřebným.
Které nařízení vás momentálně nejvíc omezuje?
Neřekla bych přímo omezuje, beru to tak, jak to je, a že všechny učiněné kroky a nařízení jsou ochranou nás všech. Spíše mi jako společenskému tvorovi chybí kontakt s přáteli, posezení, popovídání, ale to je vše, co určitě brzy doženeme, až se situace vrátí do normálu.
Na co se nejvíce těšíte, až epidemie pomine?
Na výlety s rodinou do jiných míst než jen do hlubokého lesa (ne, že by tam tedy nebylo krásně). Těším se, až budeme moci vítat návštěvy u nás na zahradě, kam se po dlouhé zimě nemůžeme dočkat. Jo a jako milovník sushi se moc těším, až vyjedu s manželem na running sushi.
Určitě nechceme nic přivolávat, ale jaká by podle Vás měla být reakce veřejnosti v případě, že by se nemoc objevila i v našem městě?
Jaká by měla být reakce veřejnosti? To je těžká otázka. Každý člověk reaguje na situaci jinak, někdo má strach, někomu je to jedno, co člověk, to názor, těžko předvídat. Za sebe si přeji, aby se nemoc v našem městě neobjevila, abychom se chovali zodpovědně a zachovali především klid a psychickou pohodu, která je určitě nesmírně důležitá. „Lynčování“ probíhá především na sociálních sítích, kde je mnoho „hrdinů“ skrytých za falešnými profily a nemají nic lepšího na práci než hodnotit jiné.
Nějaký apel nebo přání pro Stráž ?
Přeji všem našim občanům, aby tuto situaci ustáli ve zdraví. Po každé bouři vyjde slunce a já doufám, že vyjde co nejdříve a my z toho vyjdeme silnější, moudřejší a každý si z této situace vezme to, co je pro něj důležité, posilující. Všechno zlé nám ukazuje tu druhou, lepší stránku.
Rozhovor byl sepsán 4. 4. 2020 a berte ho jako zpověď a poděkování všem, co se podíleli na nezištné pomoci obyvatelům Stráže v této nelehké době. Děkujeme za rozhovor.
Míšo,paní Altnerová i všichni ostatní jste úžasné- úžasní a moc děkuji i za všechny seniory. Moc to potřebují. Díky,díky- velké díky😇😇😇❤❤❤