Made in Stráž p.R. Zdenka Altnerová

Dnes Vám přinášíme trošku netradiční rozhovor, protože hostem není žádný talentovaný muzikant nebo sportovec ze Stráže, ale žena, matka, manželka, živnostník, poslední dobou i švadlena a hlavně člověk se srdcem na správném místě.

Ano, dnes vyzpovídáme majitelku květinářství na náměstí Zdenku Altnerovou, která po uzavření obchodu usedla k šicímu stroji a nezištně již víc jak týden zásobuje Stráž rouškami. Tahle nelehká doba s sebou přináší i něco krásného a pozitivního, a to solidaritu lidí ze Stráže, protože tady máme hned několik lidí, co nezištně pomáhají jako třeba Míša Mašatová, Lucka Suchardová, Markéta Kuhnová a mnoho dalších, za což jim právem náleží náš velký dík.

Když se nás dnes někdo zeptá, kde seženeme roušku, tak všichni vědí, že v květinářství na náměstí. Jak k tomu došlo, že jste usedla ke stroji?

Zní to možná legračně, ale začalo to v pátek 13. března po telefonickém hovoru s mou sestrou, která je zároveň hlavní sestrou v Chebské nemocnici. Posteskla si: ,,kdyby nám tak někdo našil ústenky“. Když potom v noci vyšlo nařízení o uzavření obchodů, vydala jsem ráno objednané květiny a začala šít podle pokynů, které mi sestra dala, takže – bavlněná prostěradla, ložní prádlo, ubrusy. Mezitím už ale začali šít i v Chebu, a tak jsem roušky, které jsem měla hotové nabídla na Facebooku ve skupince Maminky Stráž. Hned mi začali lidi psát, volat a objednávat si.

Počítáte, kolik roušek jste už vyrobila?

Přibližně vím, ale myslím, že to není vůbec důležité. Hlavně, že jsou pro ty, kdo je potřebují.

Jak to funguje u Vás doma? Pomáhá celá rodina?

No u nás doma to vypadá asi jako v každé jiné šicí dílně, odstřižky a nitě všude, to se prostě uklidí pak, až bude všechno hotovo.

Musela jsem povolat syna a manžela, aby mi psali objednávky, potom k mamince pro druhý šicí stroj, naučit je oba ho obsluhovat a už to frčelo. Jsou oba prostě úžasní, jak to zvládají.

Roušky poskytujete potřebným zdarma a protože jsme asi pořád na začátku pandemie, tak předpokládáme, že v šití budete pokračovat dál. Kde sháníte materiál na výrobu?

Ani mě nenapadlo jak jinak než zadarmo, když to šijeme z prostěradel a starého ložního prádla. Šít budeme určitě dokud to bude potřeba, materiál žádný shánět nemusíme, protože nám ho naši spoluobčané nanosili opravdu hodně a moc jim za to všem děkujeme.

Všichni Vás známe jako věčného optimistu s pozitivním myšlením.  Dnes asi nikdo nedovede odhadnout vývoj epidemie ve Stráži, ale věříme, že vy nějaké klady najdete. Dnes je možná my nevidíme, ale jaké si myslíte, že jsou ty pozitiva?

No já se vždycky snažím být optimistická, myslím, že všechno, co se děje, má nějaký svůj důvod. Určitě se to lépe zvládá bez paniky a stresu, i když v této chvíli je to samozřejmě pro všechny dost náročné zůstat klidní. Strach má určitě každý, ale někdo napsal, že: ,,Strach nemáme proto, abychom se pořád báli, ale proto, abychom byli opatrní.“ Buďme tedy všichni na sebe opatrní, buďme na sebe hodní a pomáhejme si, spolu to určitě zvládneme.

Zažíváme v poslední době spoustu nařízených omezení. Který zákaz je pro Vás ten nejvíc nepříjemný?

Já myslím, že každý zákaz má svůj důvod a je nanejvýš důležité a morální, aby ho všichni dodržovali.

Ohroženým druhem v této epidemii jsou senioři a na druhé straně živnostníci. Jak to vidíte s obchodem?

Ano, nejohroženější jsou naši senioři. Jsou to naše maminky, babičky, prababičky, tatínkové, dědečkové a pradědečkové. Všichni je milujeme, a proto si myslím, že vynaložíme maximální úsilí, abychom jim pomohli a co nejlépe je ochránili. Rozhlédněme se ale prosím kolem sebe, někteří senioři mají své rodiny daleko, jsou tady na všechno sami, mohou to být naši sousedé, tak je v tom nenechme. No a my živnostníci? My, co pracujeme jen na sebe jako já, tak my to nějak ustojíme, ale ti, kteří mají zaměstnance jsou na tom mnohem hůře, jsou ve složitější situaci, držím jim všem palce a věřím, že jim opravdu náš stát, naše vláda všemožně pomůže. Myslím si, že kritizování a posuzování není v této chvíli na místě, a pokud jim tu důvěru nedáme, tak se těžko sami uklidníme. Buďme trpěliví, ohleduplní a chápaví.

Kam letos pojedete na dovolenou?

My milujeme Šumavu a vždy, pokud je to jen trochu možné, tak tam vyrazíme. Moře je samozřejmě bezva, mnohým pomáhá i se zdravotními potížemi a bude jim smutno, když tam nepojedou, ale bylo by skvělé, kdybychom solidárně letos ty peníze utratili u nás doma. Je tu plno nádherných míst, které jsme možná ještě ani všichni neviděli. Vylezeme na Říp, spustíme se do Macochy a užijeme si krásné zdravé léto.

Když zítra chytíte zlatou rybku, jaké budou ty tři přání?

A když chytím zlatou rybku? Tak budu na přání velmi opatrná, ale nám všem přeji, abychom tuto situaci zvládli a našli v ní doopravdy to, co nám chtěla říci.

Na závěr nějaký apel nebo přání pro Stráž?

Nějaký apel? Nevím! Vezměme pytel na každou procházku do přírody, posbírejme to, co se tam všechno povaluje. Naučme to své děti, aby to zase ony naučily ty své. Naučme se všeho, co máme, si více vážit. To, co prožíváme v těchto dnech, ať nám přinese zastavení, zamyšlení, vděk, úctu, pochopení a laskavost k sobě i ostatním.
Těším se na shledání v uzdravených časech.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na lepší zítřky.

Rozhovor byl poskytnut dne 25. 3. 2020 a budiž to jako poděkování všem strážákům, kteří se zapojili do pomoci v této nelehké době.

Sdílení

Author: Järgen Family

2 thoughts on “Made in Stráž p.R. Zdenka Altnerová

  1. Děkuji za pozitivní článek, pohladil po duši. Já takovým lidem říkám „hrdinové všedního dne“ a žasnu, kolik jich mám kolem sebe. Děkuji, milí hrdinové, že jste!

  2. Je to úžasná žena a celý tým -jak rodina,tak ostatní,které šijí i paní z vietnamského krámku. Velký obdiv i velký dík. Vallušovi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *