Made in Stráž p. R.
Prvních gólů bylo víc
V únorovém čísle našeho zpravodaje Vám, našim čtenářům, přinášíme rozhovor z nejpopulárnějšího sportu na světě. Existují pouze dva typy lidí. Jedna část tento sport nemá ráda, druhá ho miluje. Ano, je to fotbal. Z našeho města pochází jedna z fotbalových nadějí České reprezentace. Jedná se o odchovance zdejšího fotbalového klubu FK Stráž pod Ralskem Karla Knejzlíka. Tento levonohý krajní obránce či záložník, kterému je v současné době 21 let, má odehraných 46 zápasů ve druhé národní lize, 2 zápasy v nejvyšší fotbalové soutěži a 5 zápasů za národní tým do 21 let. V současné době je známým fotbalovým serverem transfermarkt.de ceněn v přepočtu na 6,5 miliónů Kč.
Ahoj Karle, vraťme se k tvým úplným začátkům. Vzpomeneš si na to, jak a kde jsi začínal?
S fotbalem jsem začínal ve zdejším fotbalovém klubu ve Stráži pod Ralskem. Bylo mi asi 5 nebo 6 let. Začínal jsem tehdy trénovat pod vedením mého táty Karla Knejzlíka. Na úplné začátky si vzhledem k mému věku moc nepamatuji. Pamatuji si ale ty důležité věci z mých začátků jako třeba můj první odehraný zápas či můj první gól v životě. Těch prvních gólů bylo pak více.
Tak povídej o tvém prvním zápase či gólu.
Můj první zápas byl proti Brništi. To bylo asi v těch 6 letech, asi po týdnu mého trénování. Prohráli jsme tehdy 6:0. Já hrál asi 10 minut, takže si myslím, že jsem to úplně neovlivnil. Vím, že jsem z tohoto zápasu měl obrovský zážitek. Co se pak týče mého prvního gólu, tak ten jsem dal na půdě Starých Splavů. Po kolika letech hraní to bylo si nepamatuji, ale vím, že jsem na něj docela dost čekal. Když jsem ho vsítil, tak jsem i brečel.
Pověz nám, jakým způsobem pokračovala tvá fotbalová kariéra dále?
Hrál jsem dále za FK Stráž pod Ralskem, kde jsme postupně vyhráli snad každý rok soutěž, kterou jsme tu danou sezónu hráli. Pár gólů jsem po tom prvním ještě vstřelil, ale kolik jich mohlo být, si již nepamatuji. Tím, že se nám v soutěžích takto dařilo, tak jsme asi začali být sledováni i někde jinde a dost se o nás asi mluvilo. Mně to velice pomohlo k tomu, aby se o mě začal zajímat FC Slovan Liberec.
To už je celkem velký klub na zajímání se o kluka z našeho města. Vzpomeneš si ještě, jakým způsobem probíhal tvůj přestup do jednoho ze tří fotbalových klubů, které odehráli všechny sezóny v samostatné nejvyšší fotbalové soutěži?
V nějakých 12 letech se ozvali zástupci klubu mému tátovi s tím, že by o mě měli zájem. Po vzájemné dohodě obou klubů a mých rodičů se to domluvilo tak, že se do Liberce přesunu zatím na roční hostování. Po tomto roce se Liberec rozhodl si mě ještě ponechat a tzv. okouknout více. Takto se to opakovalo 3 sezóny po sobě. V 15 letech přišla do FK Stráž pod Ralskem nabídka na úplný přestup.
Předpokládám, že jak klub, tak i ty jsi nabídku přijal. Nyní se vraťme k tvým začátkům v Liberci. Bylo to velmi náročné?
Co se týče fotbalu, tak si myslím, že to ani tak náročné nebylo. Myslím, že jsem do Liberce nepřišel úplně špatně připravený, jak fotbalově, tak i po fyzické stránce. Nejtěžší na celém tom období bylo zvládat vše časově společně se školou, na kterou jsem vlastně chodil pořád sem do Stráže pod Ralskem. Každý den po škole jezdit do Liberce nebylo jednoduché ani pro mě a určitě ani pro mé rodiče. Trénovali jsme až na pár výjimek každý den a do toho jsme měli o víkendu zápas. Co si pamatuji, tak někdy, když jsme týmovým autobusem jeli hodně daleko po republice, tak jsme vyjížděli z Liberce velmi brzy ráno a rodiče mě tam museli odvézt, navíc ještě řešit, jakým způsobem se dostanu domů po našem návratu. Na většinu mých zápasů se ale jeli i přes půl republiky kouknout rodiče, takže se to tím trochu usnadnilo.
Nyní však můžeme vidět, že jste to společnými silami zvládli. Jakým směrem se ubíral tvůj fotbalový život dále?
Dále jsem stále hrál za Slovan Liberec, kdy asi v 16 letech za mnou přišel můj tehdejší trenér Miroslav Holeňák, že do klubu přišla nominace do reprezentace U-16 a já v ní figuruji. Tehdy jsem tedy poprvé hrál v reprezentačním dresu ve Slovinsku a vyhráli jsme 2:1. Dále jsem pak postupně prošel reprezentačními výběry U-18, U-20 a v současné době jsem i ve výběru U-21.
Je skvělé, že z našeho města to někdo dotáhl až do fotbalové reprezentace. Co tvé další fotbalové působení v klubu FC Slovan Liberec?
V Liberci jsem prošel od 12 let vlastně všemi věkovými kategoriemi až do juniorského týmu. Asi po půl sezóně v juniorském týmu se o mě začal nejspíše zajímat dnes již bývalý trenér A-týmu FC Slovan Liberec pan Jindřich Trpišovský. Párkrát v týdnu jsem tak šel trénovat společně s Libereckým A-týmem. To pro mě byla obrovská zkušenost. Pár týdnů to takhle probíhalo a odehrál jsem i asi dvě přátelské utkání. Potom jsme hráli MOL Cup, tedy český pohár, ve druholigovém Varnsdorfu. Zápas se mi celkem povedl a Varnsdorf o mě projevil zájem. Klubem, společně s rodiči a manažerem, mi bylo doporučeno, abych odešel na rok a půl sbírat zkušenosti s dospělým fotbalem do nižší soutěže, tedy do druhé české ligy. Během tohoto působení jsem nasbíral 39 druholigových startů a 1 gól a vrátil jsem se zpět na letní přípravu do A-týmu Liberce.
Letní příprava bývá vždy poměrně krátká na to, aby hráč dokázal trenéra přesvědčit. Co u tebe? Podařilo se ti to?
Příprava se mi celkem vydařila. Udržel jsem se v týmu a sbíral pro mě velmi cenné zkušenosti od zkušených fotbalistů. Začala sezóna a všechno se seběhlo hrozně rychle. Odehrál jsem pár minut v mém prvním ligovém zápase v Mladé Boleslavi, poté jsem nastoupil na pár minut v Karviné a následně přišla pozvánka právě do reprezentačních lvíčat, tedy reprezentaci U-21. Po zápasech s Tureckem a Běloruskem jsem se vrátil zpět do klubu a byla možnost jít hostovat do FC Hradce Králové, který chtěl bojovat o postup zpět do 1. ligy. Tato nabídka se mi zdála velice dobrá k získání ještě větších zkušeností společně s herním vytížením a přijal jsem ji. Nakonec to ovšem kvůli klubovým problémům nedopadlo úplně nejlépe, kdy se mi přestalo dařit.
Jak to s tebou vypadá v současné době?
Nyní jsem se vrátil na zimní přípravu zpět do klubu FC Slovan Liberec, právě v den tohoto rozhovoru jsme zimní přípravu začali. Dne 5. 1. 2018 letíme trénovat na soustředění na Kypr. Co se týče mého dalšího působení v klubu, tak to bude jasné právě až po dokončení celé zimní přípravy. Ohledně české reprezentace jsem stále členem výběru, kdy dále o mé reprezentační kariéře rozhodne moje forma a určitě taky trochu toho štěstí.
Moc děkujeme za rozhovor a nakonec bych se rád zeptal, koho nominuješ na rozhovor do dalšího čísla Varty?
Taky děkuji a nominoval bych třeba Karla Jiráka.
